Žiju v zemi, kde se na každou životní hlášku vymyslí filmová hláška. A že těch filmů je. Vzala jsem si je trochu na paškál.
mixuješ češtinu a vietnamštinu podle toho, jak ti to přijde na jazyk máš někde po Čechách, Moravě a
Slezsku českou „babičku, dědu, strejdu, tetu“ a podobně
máš zkomolenou češtinu
máš zkomolenou vietnamštinu
bereš své české kamarády na „výlet“ nebo „exkurzi“ do SAPY
bereš své české kamarády na Pho a Bun cha
odsuzuješ komunismus ve Vietnamu
neznáš slova vietnamské hymny
paříš na Michala Davida a znáš text většiny jeho hitů
mluvíš vietnamsky s českým přízvukem
tvá angličtina bývá lepší než tvá vietnamština
stále opakuješ rodičům, že je ti fakt jedno, co na „to“ řeknou ostatní
jezdíš do Vietnamu „domů na návštěvu“
pod označením „u nás“ jednou myslíš ve Vietnamu, jindy v ČR
neznáš ani jméno prezidenta ani jméno premiéra Vietnamu
víš, co je zač Létající Čestmír
zřejmě se jednou staneš občanem ČR
nejsi nejlepší v matice
nechceš se stát doktorem
směješ se vtipům o Vietnamcích
děláš vtipy o Vietnamcích.
Článek původně vyšel na do.blog.idnes.cz.
