Dnes si tu u vás odložím pár myšlenek, spíše nezodpovězených otázek.
Asijské tržnice jsou jako ty internety. Pokud tam něco nenajdete, pravděpodobně „to“ neexistuje.
Pokaždé, když jsem na Sapě, podivuju se z toho obrovského množství věcí, které už nikdo nikdy nekoupí, nespotřebuje. Tuny někdy i zdravotně závadného zboží, co si budeme.
Samotní Vietnamci ale většinou chodí nakupovat oblečení na Chodov, kosmetiku používají francouzskou a korejskou, elektroniku zas dodává Apple, protože drahý – dobrý.
Jsem zvědavá, co naše generace vymyslí, co udělat se zbožím, které se prodávalo na začátku milénia a nikdo je dnes nechce ani za kamarádskou slevu. A jak se v následujících letech promění vietnamský podnikatelský duch.