Dnes k nám do krámku přišel postarší pán, kterému mamka nerozuměla, protože mluvil anglicky. Zavolala mě, abych mu přeložila pár vět o jejích krásných růžích, které si se zájmem a lehkým úsměvem prohlížel a fotil. Nakonec jsme se zapovídali na půl hodinky. Brad vyprávěl, že pochází z Minnesoty a že je tu od pondělí. Přiletěl, aby si prohlídl oblast, kde našel první zmínky o své rodině. Zhruba v místech, kde bydlíme, žila jeho praprababička, která se pak odstěhovala do Států a vdala se za jeho prapradědu.
Mluvili jsme spolu o tom, jak jsme se s rodiči dostali do Čech a jak moc se západočeské pohraničí změnilo za tu dobu, co tady žijeme. Pozorně poslouchal, ptal se, zajímal se. Říkal, že jezdí po „našem kraji“ a porovnává s tím, co našel na Google Maps. Dodal, že cestuje sám a veškeré poznatky sdílí se svými příbuznými přes Facebook. Darovala jsem mu historicko-turistického průvodce Českým lesem, který mi ležel léta v knihovničce a který je psaný v němčině a češtině. Ale prý to pro něj není problém, má online překladač. Na zítra má v plánu odjet do Rakouska a tam pátrat dál.
Mám ráda taková nezvyklá setkání. Malý melting pot u Českého lesa. U krámku, kde prodává malý, roztomilý vietnamský pár.