Proč nemůžu koupit rodičům voucher


Drobky | 1. 1. 2016

Díky bohu za vouchery na zážitky. Je to záchrana pro nás, kteří neradi dáváme hmotné dárky nebo nechceme utrácet peníze za hovadiny.

Já ho ale našim bohužel nikdy nemůžu dát. Protože by ho nikdy nevyužili. Ne, protože by nemohli, ale protože nechtějí. Jako kdyby se báli užívat si života, protože od toho přece ten život není. Žádné masáže, večeře, ba ani pobyty.

Vzít za ně krámek? Neexistuje.
Poslat jen jednoho? Neexistuje. Tomu druhému je hloupé, že ten první musí pracovat.
Unutit a připravit lest? Neexistuje. Moji rodiče všechny lsti přelstí nebo objeví.

Vánoce, Nový rok, narozeniny, oslavy nebo vietnamské svátky naši neznají. Máme pokaždé otevřeno. P O K A Ž D É. Jednou jsme měli přes den zavřeno – když jsem měla promoce. Ale to se naši odvážili zavřít krámek jen na půlden.

Dnes, 1. ledna, mají naši výročí svatby. Vymyslet jim nějaký dárek je na tendr pro kreativní agenturu. Ale tentokrát tomu pomohla náhoda nebo včasné zachycení znamení, které seslal vesmír.

Koupila jsem našim kytici a paní květinářka na ni udělala náhodou těmi zelenými větvičkami polosrdíčko. Tak jsem jí poprosila, ať ho dotvoří.
Všeobsažné.