Být jedináčkem ve vietnamské rodině je dost nezvyk. Teda pokud na vaší rodině neexperimentovali čínští sociální inženýři. Společnost se na tuhle tříčlennou rodinku dívá podezřívavě. Obzvláště těžké to máme my, jedináčkové dcery.
Gratulujeme, ke kulturní rozdvojenosti nabízíme taky nereálná očekávání, krásný materiál pro terapeuta. No a v čem tkví to dvojsečné kouzlo jedináčkovství?
Nepříbuzné tetičky a strýčkové ptají, proč nemáte sourozence. A nechtělo by to bratra? Bylo mi přes 20. Oscilka přeskakovala mezi dvěma póly. Proč nemám mladšího sourozence – a kdy budu mít děti?
Na péči o rodiče, až budou starší, budete sami. Pokud si navíc vezmete asijského muže, očekává se, že budete pečovat i o jeho rodiče. BTW 8. 5. je Den matek.
Protože budete jediní, kdo bude dědit. Ka-ching!
Rodiče jsou na vás apriori pyšní, protože jste jejich jediné dítě.
Zároveň s vámi budou navždycky nespokojení, protože je nemá kdo jiný zklamat.
Na jednu stranu dostanete veškerou pozornost a péči, na druhou stranu si musíte ve všem vydupat cestu jako první. Není tu sourozenec, který vám kreje záda.
Dopsala jsem těch pár řádků sem, abych si uvědomila, že na vás mám prosbu. Neptejme se žen, rodin, párů, proč ještě někdo nemá děti, kdy a kdo bude k o n e č n ě ty děti mít a kdy se chystá to druhé…? Byť máme dobré úmysly, prostě se neptejme.