Vietnamské návštěvy - v bundách


Českovietnamsko | 29. 12. 2019

Odložím si tu dnes takovou myšlenku ohledně domova a návštěv.

Vietnamské návštěvy bývají obvykle velmi neohlášené, zvlášť v případě, že podnikáte v místě bydliště – třeba jako mí rodiče a spousta vietnamských krajanů, kteří mají barák a někde poblíž krámek. To znamená – když vás návštěva nenajde v krámku, pravděpodobně jste doma. Což může být někdy totéž. Je to praktické a ekonomické z mnoha důvodů – nedojíždíte, odběhnete si uvařit, když nejsou zákazníci, můžete si doma pracovat, máte všechno pod dohledem. Na druhou stranu si ale taháte práci neustále domů a celý den se z baráku nehnete, tedy pokud nejedete o Makra. Ti z vás, kteří jste byli ve Vietnamu, jistě víte, proč jsou ve Vietnamu všechny obchůdky zároveň bydlištěm. Když vás přijede někdo navštívit, nemusíte zavírat obchůdek. Což mě přivádí na druhou myšlenku.

Velmi si na Vietnamcích vážím toho, jak udržují, byť někdy povrchně, dobré sousedské vztahy a vztahy s přáteli svých přátel. Naši mají krámek v baráčku, dveře se u nás trhnou každý den i proto, že tatínek pomáhal lidem v okolí zařizovat věci a překládat. Lidé si ho velmi váží, což mimochodem pro mě, dceru a jedináčka, není jednoduchý odkaz. Proto k nám známí často chodí na různé svátky, výročí nebo když potřebují radu a pomoc. Často s sebou přinesou dobrou flašku nebo igelitku s ovocem, abychom měli co dát na oltář. A taky s sebou přinášejí takový malý zvyk.

Čas od času k nám přijde návštěva, která si po usazení nechá na sobě bundu a zůstane v ní po celou dobu návštěvy. Není to tím, že je u nás doma zima byť bychom klidně mohli (tati?) přitopit. Ani tím, že přišli opravdu jen na kus řeči. Tuším, že to má co dočinění s vietnamskou zimou. Teploty se pohybují třeba od pěti stupňů výš – a domovy, hlavně na vesnicích, zpravidla nemají topení a udržují si stálou teplotu. Proto návštěvy sedávají u stolu a zeleného čaje v bundách. No, v případě, že se jedná o neohlášeného, nebo v tom momentu nevhodného hosta, asi se „to hodí do krámu“. I když, jak tak přemýšlím nad tou naší vietnamskou náturou, řeknu to po česky – host do domu, Bůh do domu.