Úděl vietnamského jedináčka

Být jedináčkem ve vietnamské rodině je dost nezvyk. Teda pokud na vaší rodině neexperimentovali čínští sociální inženýři. Společnost se na tuhle tříčlennou rodinku dívá podezřívavě. Obzvláště těžké to máme my, jedináčkové dcery.

Dvojí břímě

“Jé, vy umíte tak krásně česky. Kdybych zavřela oči, ani bych nepoznala, že nejste odtud.” Usměju se, ale spíš je to takový neutrální robotický pohyb úst pokaždé, když slyším tuhle větu.

Srkat, či nesrkat?

Co vám proběhne hlavou, když potkáte ve vietnamské restauraci asijského strávníka? Že jste šli do správného podniku? Sledujete, co si strávník objednává?

Kde je i integrace krátká II.

Už tu žijeme pěknou řádku let. Ale jsou tu věci mezi nebem a zemí, se kterými ani mocná ruka integrace nezatřese.