Skupinová terapie

Kdysi jsem byla na setkání mladých Vietnamců. Nutno dodat, že jsme mluvili česky, protože velká část z přítomných byla u-velebená generace.

U tety Hanh

Povídka z jedné obyčejné večerky.

Úděl vietnamského jedináčka

Být jedináčkem ve vietnamské rodině je dost nezvyk. Teda pokud na vaší rodině neexperimentovali čínští sociální inženýři. Společnost se na tuhle tříčlennou rodinku dívá podezřívavě. Obzvláště těžké to máme my, jedináčkové dcery.

Dvojí břímě

“Jé, vy umíte tak krásně česky. Kdybych zavřela oči, ani bych nepoznala, že nejste odtud.” Usměju se, ale spíš je to takový neutrální robotický pohyb úst pokaždé, když slyším tuhle větu.